Archiv pro rubriku: Vlna a její zpracování

Česačka

Do arzenálu pomůcek na zpracování vlny mi přibyla tahle šikovná pomocnice, která šetří mé ruce i čas při česání vlny. Zvládne hromadu česanců bez nejmenší únavy. Na rozdíl ode mne :-). A je to opět zásluha mého manžela, alias Ferdy mravence. Zrodila se mu pod rukama během dvou týdnů. Samozřejmě tomu předcházela dlouhá a důkladná přípravná fáze. Od technického nákresu, přes objednání originální mykací tkaniny až z Anglie až po detailní promyšlení, jak který komponent vůbec vyrobit. Ale podařilo se a česačka už měla svůj křest vlnou. Nu já to říkám pořád….zlaté české ručičky a kutilství v genech jsou doslova poklad :-).

A na počátku bylo rouno…aneb neobyčejný příběh obyčejného ponča.

Pončo se mi rodilo v hlavě už dlouho, ale na jeho zhotovení je potřeba docela velké množství příze. No a to znamená několik desítek hodin práce. Ze zvědavosti jsem si výrobu ponča stopovala, za pomocí speciální časomíry, kterou mi můj šikovný manžel vyrobil ze starého budíku :-). Podle mých propočtů zhruba 110 hodin čistého času, přičemž do něj není zahrnuto ještě předeprání rouna, finální praní příze, navíjení přaden a klubíček. Pro orientaci myslím ale postačí. Taky mne napadlo pořídit fotodokumentaci celého procesu vzniku 100% přírodního oděvu.

Ke zhotování svrchních oděvů je ideální vlna plemene Romney nebo Jurské ovce, protože je hrubší, tudíž pevnější, ale přesto kouše jen minimálně. Mě učarovala tmavá Romney s pestrou paletou odstínů šedé a hnědé a medově hnědá Jurka. Skvěle k sobě ladí.

Předepraná rouna je třeba načesat na kartáčích do česanců. Opravdu se vyplatí věnovat přípravě česanců velkou péči, protože pak je předení z nich procházkou v rajské zahradě :-). Bez nadsázky. 

Na kolovrátku se z česanců upředou jednonitky. Na cívku mého kolovrátku se vejde zhruba 120g, takže pokaždé po zaplnění cívky jednonitky smotám do klubíčka, abych mohla pokračovat v předení. Až mám napředenou hromadu jednonitek, je třeba je seskat. Vzhledem k tomu, že jsem potřebovala pevnější přízi, která se nebude vytahovat, zvolila jsem trojnitku. Na to existuje skvělá technika Navaho, při které se ská trojnitka přímo z jednonitky, namísto toho, aby se mi pod nohama motala tři klubíčka.

Seskaná příze se postupně na motovidle navíjí do přaden. V této fázi se příze upravuje do finální podoby, což znamená, že se několikrát…kolik je třeba…vypere v teplé vodní lázni s přídavkem odmašťovadla, já používám březový šampon na vlasy. Pak následuje sušení, cca 3 dny.

Když jsou přadena suchá, je třeba je za pomocí navíječe a odvíječe příze stočit do úhledných klubíček. To jde skvěle manželovi :-).

No a pak už nezbývá než vymyslet vzor a pustit se do pletení. Pletla jsem na kruhových jehlicích č. 5,5. Střih velmi jednoduchý…okoukaný během lázeňského pobytu :-).

No a výsledek můžete posoudit sami. Bohužel mi ještě chybí krejčovská panna, takže jsem musela zapózovat já, ač to dělám velmi nerada :-).

Vlna, vlna a zase vlna

Nikdy nepřestanu žasnout nad nekonečnou kombinací přirozených barevných odstínů v kožíšcích našich shetlandských holek. Nejlépe vyniknou barevné přechody při předení surového nepraného rouna, protože při praní se vlna promíchá. Takto vzniklá příze je přesnou kopií kabátku, co konkrétní ovečka nosila na sobě, od krku až no zadní nohy. Skvělé je, že při ručním zpracování si vytvoříte přízi přesně na míru, tedy co se týče odstínů a tloušťky. Z jednoho rouna můžete mít třeba krajkovou přízi tenoučkou jak pavučina, dvojnitku na měkké a splývavé šály nebo tvarově pevnou trojnitku na ponožky, čepice a svetry. Vlna je prostě boží materiál :-).

Wool bednička

Při psaní předešlého příspěvku o fresh bedýnce mne napadl oslí můstek v názvu dalšího článku. Je o úžasném přírodním materiálu zvaném ovčí vlna. Kdysi dávno byl mezi horaly velice ceněný, protože jim umožňoval přežití v drsných horských podmínkách. Huněné nogavice, kožuchy, čapky, vlňáky a kopyca byly zakladními součástmi oděvů. Ještě na počátku 20 stol. byl v horských a podhorských vesnicích chov ovcí rozšířen, stejně tak i zpracování vlny. Přadlenky si spřádáním ovčí vlny a pletením svetrů přivydělávaly na živobytí. Sama jsem měla to štěstí, že jsem několik z nich poznala osobně a mohla se přiučit řemeslu. Když v tuzemsku opadl zájem o vlnu, pozvolna mizely i ovečky ze zahrad. Převálcovalo nás super jemné merino z Austrálie. Což o to, je to opravdu skvělý materiál, ale vděčí za to jedinečným klimatickým podmínkám. U nás bude vlna prostě vždycky o poznání hrubší. To ale vůbec nevadí, protože pro úplně každou vlnu se najde využití, když ne k výrobě oděvů tak ke zhotovování bytového textilu.

Zrovna mně napadl jeden terminus technikus :) – pozitivní ekologická stopa. Stopa je vlastně otisk v krajině, a ten můžu chápat i z jiného úhlu pohledu. Nemusí evokovat jen to negativní.  Výrobky s pozitivní ekologickou stopou jsou pro mně takové, které mají tři S a odráží se v nich úcta k matce zemi Gai.

To znamená:

  • Spokojená krajina – citlivě opečovávaná
  • Spokojená zvířata – s maximální svobodou pohybu a partnerským přístupem chovatele
  • Spokojený člověk – jak tvůrce, protože dělá to co ho baví a naplňuje, tak zákazník, protože obdrží přírodní produkt

A tohle všechno se mi honí v hlavě při spřádání ovčí vlny na kolovrátku :). Zdá se, že se blýská na lepší časy, a lidiček, podobně praštěných jako já, kvapem přibývá a vidím v tom šanci pro naši regionální vlnu.

Vlevo je hrubší Zwartbless, tři bílá klubka ve předu je naše původní valaška, hnědá je lama ze ZOO, v pravém rohu jsou upředené kabátky našich shetlandských holek, dva větší bílá vzadu je trojnitka z jihočeského merina a hnědobílé je australské merino a poslední, malé, smetanové je merino namíchané s alpakou.

Moje soukromá arteterapie

Z inspirativního výletu do Jižních Čech jsem si přivezla nové úžasné přírodní materiály. Dostala jsem krásnou bílou valašku, lamí srst ze ZOO a pravé merino – jedno jihočeské a druhé až z jižní Austrálie. Valaška i lama měly hrubší vlákno a tak přímo vybízely ke tkaní. Barvy jasně definovaly vzor…klasický kanafásek. Ten je taky pro začátečníky nejjednodušší :-).

Je období stanování a spaní ve spacáku a tak jsem ani dlouho nepřemýšlela do jaké podoby přetransformuji české merino. Funkční ponožky s trojnitky budou krásně hřát, ikdyž zvlhnou. To australské merino na zpracování teprve čeká, je superjemné a tím předurčené ke krajkové přízi.

No a samozřejmě pomalu beru do parády i domácí zásoby, tedy vlnu shetlandskou….na zkoušku dvě tkané pánské šály.

Ani kolovrátek nezahálí :-)

Musím říci, že mi momentální střídání počasí docela vyhovuje, nebo přesněji mojí tělesné schránce.  Kdyby pořád svítilo sluníčko, byla bych zlomená v pase v záhonech se zeleninou a kdyby zase dlouho pršelo, upadly by mi ruce při česání vlny na kartáčích. Takhle mi to docela rozumně koriguje matka příroda :-).

Díky tomu vznikly nové vyvýšené záhony… .

Zelenina bují … .

A loňské rouno se pomalu, ale jistě poslušně svíjí do klubíček.

Další splněný sen :-)

Vlna je úžasný materiál. Dá se využít i ta hrubší, třeba z masných plemen.  K pletení svetrů či šál se pravda moc nehodí, protože kouše, ale skvěle poslouží k výrobě oděvních a bytových doplňků. K tomu se dá velice dobře využít RH stav. Je to malý tkalcovský stav s pevným listem…..dodávaný v šíři od 40 do 80 cm…. . Dají se na něm utkat jak lehké krajkové vlněné šály nebo barvami hýřící prostírání , tak i koberečky ze surové vlny nebo ze zbytků starých textílií. Jeden takový mi nedávno dorazil ….k  narozeninám :-). Přišel jako stavebnice v krabici a bylo potřeba šikovné chlapské ruky mého manžela k několikerému navoskování všech částí a sestavení. Stejně tak k natažení osnovy je lepší mít pomocníka, vždyť ve dvou se to lépe táhne….a to doslova :-). Základní postup je opravdu jednoduchý, na youtube je moře návodů. Pro první pokus jsem využila 15-letý acryl, který mi zbyl po dětech, jako osnovu i útek a k mému překvapení vznikla docela pěkná šála :-).

A je tady střiž

Ve stádě máme 6 jehniček, které se budou připouštět až letos na podzim, tak jsme jim už mohli ulehčit od dlouhého a hustého rouna. Maminy stříháme až trochu později. Stříháme ručně, klasickými nůžkami na vlnu. Jde to skvěle, ovšem za předpokladu, že dotyčná spolupracuje, nebo alespoň zarputile neprotestuje. A vzhledem k tomu, že se holky stříhaly poprvé v životě, připomínalo někdy naše počínání spíše gymnastickou šou, s metrovými skoky z místa či salta vzad, jež se týkaly nejen oveček, ale i manžela, který se je snažil držet :-) . Ale podařilo se a surová vlna čeká v papírových pytlích s přípravkem proti molům na další zpracování.

Metamorfóza přadena

Odvíječ a navíječ příze – poklady, které objevil manžel na Aukru a které jsou jen o 5 let mladší než já :-) …to jsem zjistila, že k nám dorazily i s originálním účtem v originálním balení  –  dva úžasná udělátka, o kterých jsem mluvila v předešlém příspěvku. Díky nim se přadeno poslušně svine do úhledného klubíčka, ikdyž povšechně známé klubíčko rozhodně  nepřipomíná – má válcový tvar a křížové vinutí.  To znamená, že když z něj pletu, nemusím klubko nahánět po obýváku, poslušně sedí u nohy, jako pejsek,  protože vlna se odvíjí z jeho středu.

Motovidlo

Dnes mi do sbírky řemeslných potřeb na zpracování ovčí vlny přibyl nový originální kousek zhotovený mou drahou polovičkou….zlaté české, resp. slezské ručičky :-). V dětství jsme občas slýchávali “ ty jsi ale motovidlo“, ale málo kdo ví, jak vlastně vypadá a k čemu se používá. Je to šikovná věcička k vytvoření přadena z vlny seskané na kolovrátku. Takovéto  přadeno lze pak jednoduše vyprat a nebo se může dále barvit, což by v klubíčku nešlo. Takže vlna se vypere, usuší a pak teprve motá do klubíčka. K tomu jsou potřebná další zajímavá udělátka, ale o nich příště. Premiérové přadeno momentálně odpočívá v teplé vodní lázni se šamponem na vlasy.

Z ovečky na hlavu a kolem krku

Na chovu shetlandek mě fascinuje to, že člověk prakticky zabije několik much jednou ranou :-). Krásně vypasou pozemek, potlačují přirozenou sukcesi, protože žádná náletová dřevina či keř nemají šanci na přežití, pastvinu provzdušňují a hnojí, je možné zužitkovat i jejich mléko a samozřejmě i maso, které je podobné zvěřině. A hlavně poskytují prvotřídní materiál pro stoprocentně přírodní výrobu oděvů. Stříháme na jaře po obahnění a do zimy jim naroste nová minimálně 10 cm dlouhá, takže ikdyž je dnes -13, promenádují se ve sněhu.

Proces zpracování rouna není složitý, ale časově docela náročný. Stojí to však za tu námahu, protože čepice, šály a nákrčníky krásně hřejí a nekoušou.