Trochu si dali na čas, nebo spíše se jejich maminy neřídí našimi výpočty :-). První ovčí slečna vykoukla na svět včera půl hodiny po půlnoci.
Je tu podzim a s ním nejvyšší čas pustit k ovečkám plemeníky. Connor má letos trochu více práce…nebo zábavy :-)? Kromě naší Jáji a Páji, musí zvládnout ještě tři další holky.
Teploty stoupají, sluníčko připaluje…kam se nejlépe schovat?….
Nejlepší je studená koupel :-)
Už je to docela dávno, co jsme se ještě vešli mámě pod křídla :-)
Teď už můžem ven z ohrady a to je bezva. Všude je plno věcí, co se dají prozkoumat, zvláště pak zjistit, zdali by se nehodily k jídlu. Sazeničky zelí a salátu na záhonech vypadají sice lákavě, ale lepší jsou ty malé tmavé lepivé hrudky….slimáci to mají letos spočítané :-).
Bohužel Haničce se něco nepovedlo, nebo jsme možná na vině my, zatím se nám to nepodařilo zjistit, ale zůstali jí jen dva žluťásci. Ve zbylých vajíčkách zárodky byly, ale krátce před vylíhnutím se celý proces zastavil, ikdyž Hanička na vejcích seděla i po vylíhnutí mrňousků. No nic, příště budeme chytřejší a určitě se to povede. Včera si už všichni tři vyšli na sluníčko. Při pohledu na tu žlutou dvojku se mi vybavil večerníček o kosích bratrech..jeden za 18 a druhý bez dvou za 20 :-).
Hned jak sluníčko osušilo ranní rosu, vypustili jsme drobotinu mezi pampelišky.
I když včera bylo celý den pošmourno a deštivo, u nás přes to odpoledne vysvitlo sluníčko… a nejen jedno, ale minimálně dvanáct :-) …… Aničce se vylouply ze skořápek, ale ještě si je bedlivě střeží a přikrývá, takže jsme ji nechtěli moc rušit.
Tak pro letošek máme klid. Druhá bahnička dlouho neotálela a přivedla na svět tuhle černou holčičku už za 4 dny po narození kluků. Je jedináček, ale vůbec jí to nevadí, protože beránci jí hned druhý den vzali do party.
Včerejší krásné počasí popohnalo dva shetlanďáčky ven na svět. Člověk počítá a počítá…a příroda si to stejně zařídí po svém :-) . Oficiální termín byl někde v polovině příštího týdne, ale už ráno bylo jasné, že to bude trochu dřív. Kluci se narodili včera po sedmé hodině večer a mají se čile k světu. Ještě asi dva dny budou s mamčou v salaši a potom hurá prozkoumat okolí.
Úplný počátek snad nemusím rozebírat…Ferdíka jste viděli v jednom z předchozích příspěvků :-) Anička se rozhodla do toho praštit dřív. Zhruba od poloviny února jsme sbírali její časně ráno snesená vejce a vyměňovali za sádrová, neboť zatím máme pro kachničky ubytovnu bez vytápění a teploty k ránu padaly pod nulu, tudíž by zárodky zmrzly. Takže ty pravá jsme schraňovali v teple. Informace průběžně sháníme na internetu, ale i v terénu :-) Zhruba počátkem března se přidala se snůškou i Hanička.
Minulý víkend jsme u Aničky zpozorovali, že už se snůškou končí a tak jsme zariskovali a v neděli ráno jsme ji vrátili její poklady. Je jich 14. Obložila je peřinkou s prachového peří a zahřívá je. Hanička pilně plní hnízdo. Nevíme co další dny přinesou, ale ať už je to cokoli, je úžasné být toho svědkem.
Ve fotogalerii se seznámíte nejprve s Aničkou a posléze s Haničkou :-).
Opět musím smeknout před vynikajícími pozorovacími schopnostmi našich předků. Jedna stará lidová moudrost totiž praví, že houkají-li sovy v zimě, ohlašují příchod sněhové nadílky. Zrovna včera brzo ráno jsem zaslechla tohoto fešáka. V naší oblasti se totiž vyskytuje docela hojně. No a dnes jsme se probudili pod sněhovou peřinou. A vzhledem k tomu, že přesně to samé se událo minulý týden, a nevšimla jsem si toho jenom já, tak něco na tom bude :-). Mimochodem v hlasovém projevu puštíka je cosi magického a zejména volání samičky je v lidových pověrách spojeno se světem na “ druhém břehu“.
Konec února je ideálním obdobím pro pozorování ptáků. Je jich kolem našich obydlí velké množství a jsou dobře vidět, neboť nejsou maskovaní bujnou vegetací. A zrovna se rozjíždí jejich koncertní turné. Překvapte své blízké tím, že identifikujete zpěváčka podle hlasu. Nejen že zabodujete, ale i vaše duše bude jásat, neboť zaposlouchat se, třeba cestou do práce, do ptačího trylkování, je hojivým balzámem. Pro mně je hvězdou číslo jedna bezesporu drozd brávník. Jeho hlaholení se brzo ráno nebo k večeru rozléhá široko daleko. Když ho uslyšíte, dobře se rozhlédněte kolem, určitě sedí na špici nejvyššího stromu. Také kosi začínají z namlouváním a trylkují ostošest. Po stromech v zahradách a parcích poskakuje celá rodina sýkorek a koňadra neúnavně ohlašuje příchod jara svým příjde..příjde…příjde. Na okapech a v živých plotech štěbetají vrabčáci a svým charakteristickým zpěvem se ozývá i malý akrobat brhlík. Akrobat proto, že ho často můžete vidět, jak si to sype po kmeni stromu hlavou dolů. Častým hostem krmítek je také pěnkava, ta svůj pěvecký maraton končí až někdy v parném létě. A když budete mít štěstí, můžete spatřit i nádherně zbarvenou žlunu, jejíž teritoriální volání bezpečně poznáte už po prvním poslechu. Nepatří sice mezi pěvce, ale ozývá se docela často. To je samozřejmě jenom malý výčet našich opeřených sousedů. Kdo kouzlu ptačího zpěvu propadne tak jako já, bude chtít poznat všechny :-) Postačí se občas zaposlouchat do nahrávek českého rozhlasu a pak už jenom trénovat v praxi.
Nedávno mou pozornost upoutal podivný zvuk. Jako kdyby někdo klepal na prosklené dveře na terasu..hm..tedy budoucí terasu. Ale nebylo to normální klepání, znělo docela nepravidelně. Vstala jsem od stolu a už jsem byla v obraze :-). Ferda s holkama na pravidelné procházce dorazil až ke vchodu na zahradu, vylezl po schodech a s překvapením zjistil, že na něj kouká konkurent. Pohyboval se úplně stejně, stejně ježil chocholku a předváděl zastrašující tanec. To Ferdu vyprovokovalo k útoku a snažil se intenzivně zobákem uštědřit protivníkovi rány. To bylo to klepání, které mě vyrušilo. Honem jsem běžela pro fotoaparát, ale nemusela jsem spěchat, páč Ferdíkovi se zápasení očividně líbilo a vydržel v této činnosti více jak čtvrt hodiny.
Minulou neděli u nás napadl první sníh. Neudržel se dlouho, páč už večer nebyla po něm jediná stopa, ale jak se zdá, holkám vůbec nevadil ba naopak, je vidět, že měly z něj přímo radost.
Letos už žádný stálý příbytek pro kachny nepostavíme a tak jsme kachnám zařídili azyl u ovcí v ovčíně.
Původní záměr bylo udělat něco provizorního, jen na jednu zimu, ale jak tak koukám na hotové dílo vypadá to na řešení na každou zimu.
Obstaráme tak v obtížnějších povětrnostních podmínkách ovce i kachny při jedné cestě.
V budce je dostatek místa na dvě hnízda a zbude i místo pro kačera. Pokud bude hodný.
Kachna nemá problém vyskočit z místa do skoro metrové výšky a vyskočit na budku a pak na ohrazení není pro ní žádný problém, proto musí být ohrada až do stropu.
Konečně se mi podařilo domluvit šikovné klempíře aby nám pokryli střechu ovčína.
Materiál, plechovou krytinu od Satjamu, jsem už měl nakoupen dříve, ale lidi jaksi nebyli.
A tak, po téměř roce od postavení, se ovčín dočkal dokončení v podobě nové střechy.
Řekl bych, za pět minut dvanáct, dnes nasněžilo a tak i fotografie nové střechy jsou se sněhem.
Přichází zima a bylo načase vymyslet něco, v čem bychom mohli servírovat holkám seno. Jesle, které jsme používali doteď byly totiž zapůjčené. Pro inspiraci jsme navštívili kamaráda a zbytek byl opět v režii manžela. Od přípravy materiálu po konečnou instalaci. Holky se přišly kouknout a nesměle stůl očichávaly, ale voňavé seno do něj vložené do rána téměř zmizelo.
Krátky popis a fotky jak se stavba povedla.
Dne 10. 10. 2015 se konala v Bystřici nad Olší řádná členská schůze Klubu chovatelů plemene shetlandská ovce.
Prostředí, které pro nás předseda Klubu chovatelů plemene shetlandská ovce, Ing. Cieslar vybral, bylo více než stylové. Úpatí beskydských kopců již po desetiletí poskytují domov početným stádům ovcí i jejich ovčákům. Nemám teď na mysli ovčáky psy, ale drsné muže horaly, kteří se neúnavně starají o blahobyt svých stád. Záměrně nepoužívám slovo bača, jelikož v dnešních chovech majetkové poměry vůči stádu hrají už jen malou roli. Dnešní bača dře úplně stejně jako ovčák a to ještě s EU v zádech.
Za program setkání by se nemusela stydět ani zážitková agentura. Domluveným místem setkání byl Lomňanský jarmark. Je to místní akce s dlouholetou tradicí a návštěvností stovek chovatelů a milovníků hospodářských zvířat. K vidění bylo několik plemen koz, krav, koní a samozřejmě ovcí. Doprovodný program byl bohatý a ani silně nevlídné počasí nedokázalo krásnou atmosféru jarmarku upřít. Když do arény, která sloužila pro různá představení a prezentaci zvířat, vehnali pomocníci chovnou kolekci shetlandské ovce chovatelky Anny Trlifajové, měla většina diváků poprvé v životě možnost spatřit toto málopočetné atraktivní plemeno. Předseda našeho klubu líčil přihlížejícím v aréně přednosti chovu a všestrannou užitkovost shetlandské ovce, která je zaměřena hlavně na velice kvalitní vlnu a maso. Z hlediště se ozvalo hlasité ocenění: „Malej, ale šikovnej“. Rukodělně činorodé ženy a profesionální přadleny zase zaujala kvalita shetlandské vlny a její různorodé zbarvení, která se vyskytují opravdu v desítkách odstínů.
Po odchodu z jarmarku nás předseda klubu a chovatelé shetlandské ovce, manželé Wojnarovi, vozili až do setmění z jednoho kopce Beskyd na druhý a umožnili nám tak nahlédnout pod pokličku svých chovů. Všichni jsme tak měli možnost na vlastní oči vidět a vyzkoušet si funkční chovatelská vybavení, seznámit se s osvědčenými postupy připouštění, bahnění a odchovu jehňat, systémy krmení, napájení, stavění pastevních areálů, ale i se ptát na aktuální problémy, které se v našich začínajících chovech vyskytují.
Tma a zima nás pak zahnala do útulné a krbem vyhřáté, rybářské klubovny v Bystřici, kde pro nás bylo přichystáno pohoštění z místních surovin. Samozřejmě na talířích nechyběly výborné domácí klobásky ze skopového masa shetlandské ovce, ovčí sýry, čerstvý voňavý chléb a studené místní pivečko. Diskuse se stále točila okolo chovu našich oveček a také zpracování vlny. Paní Wojnarová nám v praxi ukázala, vyčesávání vlny na kartáčích, které vyrábí její manžel i spřádání vlny na ručním kolovrátku a tak bylo každému, kdo měl zájem umožněno upříst svou první nit. Myslím, že se nikomu z nás nechtělo domů. Setkání lidí, kteří mají společný cíl, je vždy příjemné.
Nezbývá než si přát, aby shetlandská ovce našla i v ČR mezi chovateli své místo, které si zaslouží. Věřím, že kvalitní chovy a aktivity Klubu chovatelů plemene shetlandská ovce a jeho členů, budou motivací pro mnoho začínajících chovatelů, kteří se teprve k chovu ovcí odhodlávají. My, kteří jsme už kouzlu této nevšední, výkonné a nenáročné ovečky podlehli, totiž víme, že to bylo to nejlepší rozhodnutí.
Napsala: Kateřina Švecová Reifová
Foto: RNDr. Helena Grocholová
Začátek listopadu je doba vhodná pro připouštění našich shetlandek. Jája a Pája, tak se naše holky jmenují, už mají rok a půl a to už z nich mohou být maminy. Ve výběhu na ně čeká plemenný beran Connor. Podle jména je jasné, že je to cizinec :-) Je to holanďan. Je sice už v letech, ale formu má prvotřídní. Jsme moc zvědaví, jaké barevné kombinace se objeví v kožíšcích jehňat.
