Archiv pro měsíc: Listopad 2016

„Zadělávání“ na jehňátka :-)

Je tu podzim a s ním nejvyšší čas pustit k ovečkám plemeníky. Connor má letos trochu více práce…nebo zábavy :-)? Kromě naší Jáji a Páji, musí zvládnout ještě tři další holky.

K našim jehničkám, které se budou připouštět letos prvně, jsme zapůjčili plemenného berana jménem Gabriel. Zprvu byl trochu vyjevený a distancoval se, ale teď už holky prohání od rána do večera. No a já už k nim na pokec nesmím, páč bych mu kazila morálku. To mi dal jasně najevo svou krásnou rohatou hlavou :-). Takže krmení už má na starosti jen manžel, na něhož si netroufne.

Ohlédnutí za zeleninovou sezonou

Co se počasí týče, je každý rok trochu jiný. Stejné to je i se zeleninou na přírodní zahradě, něco se podaří, něco méně a něco vám nevyroste vůbec, ikdyby jste se na hlavu stavěli :-). To ale není důvod k zoufání, nýbrž k dalšímu experimentování s pěstebními postupy a zeleninovými odrůdami. Mrkve a zelíčka bylo požehnaně, červená řepa trochu slabší a petržel klasicky žádná. Nedaří se mi už několik let po sobě, ale já jednou přijdu na to, jak na to. Zásoby kopru, naťového a řapíkatého celeru mám v mrazáku, naťový i sušený. Jenom bulvičky pod polozvadlou natí jaksi chyběly :-)…to víte, hryzci.

Cukrová kukuřice je také skvělá zamražená. Od září kontroluji pravidelně kukuřičné klasy, abych vystihla tu správnou dobu sklizně. Je to důležité kvůli následnému loupání. Zrna musí být ještě mléčná, ale musí jít už snadno vyloupnout z klasu. Je to pracné, ale stojí to za to. A ani není třeba velké množství rostlin. Z 12 vzrostlých kukuřic s převážně dvěma klasy, se mi podařilo vyloupat cca 7 kg sladkých zrn. A mrazím i celé klasy k pozdějšímu vaření.

Poslední podzimní proteiny neboli fazole a fazolky.

Už od července sklízím křehké lusky keříčkových fazolí a zamrazuji, část úrody nechávám dozrát na vaření a pro další výsadbu. Velké fazole – u nás zvané – becoki, jsou odrůdou tyčkovou a tvoří neproniknutelnou zelenou stěnu, posetou červenými a bílými kvítky. Jedinou nevýhodou je, že u nás dozrávají docela pozdě a většina lusků to kvůli mrazu ani nestihne. Fazole s uschlých lusků používám pro výsadbu a ty z lusků zelených uchovávám rovněž z mrazáku. Zamrazené fazole zůstanou krásně naducané a jsou uvařené za podstatně kratší dobu. Když je necháte uschnout, scvrknou se a jsou nepoživatelné.

Rajčata mi letos udělaly radost. Nejen že plodily až do prvního mrazu, který k nám letos přišel už 11.10., ale odolaly i plísni bramborové. Všechna rajčata, i ta zelená, jsem stihla před mrazíkem sklidit. Ta zelená, uložená v temnu v kartonové krabici se zralými jablky, krásně dozrála a poslední salát z biorajčat jsme měli 6.11.

Houby sice ještě nepěstuji, ale jsou v plánu :-). Zatím nám na letos poraženém kmeni topolu vyrostly tyhle nádherné plodnice.

Jsou k nakousnutí, ale bohužel jsme zatím nezjistili o jakou předpokládám dřevokaznou houbu se jedná.

Samozřejmě u nás nesmí chybět ani kysané zelí. Do keramické nádoby o objemu 40l se vejde zhruba 80kg zelí a zakvašené vydrží celý rok. Letos se mi soudek podařilo našlapat za čtyři hodiny :-). Zelí si můžete naložit i do větších sklenic. Potřebujete k tomu jen nakrouhané zelí, kamennou sůl, kmín a kopr. Kvasinky pro práci potřebují teplo, takže po dobu bouřlivého kvašení je potřeba nádoby ponechat při pokojové teplotě, po vykvašení je pak můžete uložit do spíže nebo sklepa.

Vlna, vlna a zase vlna

Nikdy nepřestanu žasnout nad nekonečnou kombinací přirozených barevných odstínů v kožíšcích našich shetlandských holek. Nejlépe vyniknou barevné přechody při předení surového nepraného rouna, protože při praní se vlna promíchá. Takto vzniklá příze je přesnou kopií kabátku, co konkrétní ovečka nosila na sobě, od krku až no zadní nohy. Skvělé je, že při ručním zpracování si vytvoříte přízi přesně na míru, tedy co se týče odstínů a tloušťky. Z jednoho rouna můžete mít třeba krajkovou přízi tenoučkou jak pavučina, dvojnitku na měkké a splývavé šály nebo tvarově pevnou trojnitku na ponožky, čepice a svetry. Vlna je prostě boží materiál :-).

Aróniový likér

Možná se ještě u někoho na zahradě najdou poslední plody černé jeřabiny. Můžete je nechat kosům, nebo si z nich udělat chuťově zajímavý likér.

Do třílitrové lahve nasypeme stopek zbavené a opláchnuté arónie, zároveň prosypáváme krupicovým cukrem…1kg. Necháme 3 dny na teplém místě, aby pustily šťávu, promícháme a zalejeme žitnou nebo rumem až po okraj, tedy cca 1l. Při pokojové teplotě ponecháme alespoň 2 měsíce uležet.


Jediná nevýhoda oproti višním v rumu je ta, že arónie nejsou moc dobré k následné přímé konzumaci, ale bylo mi líto je hned vyhodit a tak jsem zase experimentovala a využila fígl mé kamarádky. Ta scezené višně zaleje ještě bílým vínem a nechá nějakou dobu uležet a vznikne skvělé portské. Jeřabiny jsem nahrubo rozmixovala a zalila Pálavou. Po 5 dnech v lednici dostalo víno nejen zajímavou barvu, ale i chuť.

Až se zima zeptá…..

Všechny letos předpěstované bylinky se mi ujaly a krásně se rozrůstají, takže jsem už mohla něco nasušit. Tedy kromě levandule a rozmarýnu. Ty vzcházely hrozně dlouho a špatně, ale něco rostlinek přece jen vykouklo. Rostou pomalu a tak jsou zatím v květináčích.


Ve velkých sklenicích je sléz maurský, dále květy bezu černého a  řebříčku, natě meduňky, šalvěje a celeru, úspěšná byla i houbařská sezona. V menších sklenicích je dobromysl, tymián, saturejka, máta a mateřídouška. V květináčích levandulka a rozmarýnka. Z měsíčku lékařského používám jen okvětní plátky, čaj má jemnější chuť. Ještě jsem zapomněla na majoránku, kterou si pěstuji z přímého výsevu ve skleníku. Venku totiž neobstojí před slimáky ani lísteček. Stihla jsem jí ostříhat třikrát.

Bylinky používáme jak na čaje, tak také jako koření. Třeba dobromysl je skvělá na čaj, jež dělá čest jejímu jménu, ale vynikající je i do zeleninových jídel a třeba i na kachničku. Podobně i šalvěj nebo tymián.