Trochu si dali na čas, nebo spíše se jejich maminy neřídí našimi výpočty :-). První ovčí slečna vykoukla na svět včera půl hodiny po půlnoci.
Do arzenálu pomůcek na zpracování vlny mi přibyla tahle šikovná pomocnice, která šetří mé ruce i čas při česání vlny. Zvládne hromadu česanců bez nejmenší únavy. Na rozdíl ode mne :-). A je to opět zásluha mého manžela, alias Ferdy mravence. Zrodila se mu pod rukama během dvou týdnů. Samozřejmě tomu předcházela dlouhá a důkladná přípravná fáze. Od technického nákresu, přes objednání originální mykací tkaniny až z Anglie až po detailní promyšlení, jak který komponent vůbec vyrobit. Ale podařilo se a česačka už měla svůj křest vlnou. Nu já to říkám pořád….zlaté české ručičky a kutilství v genech jsou doslova poklad :-).
Pončo se mi rodilo v hlavě už dlouho, ale na jeho zhotovení je potřeba docela velké množství příze. No a to znamená několik desítek hodin práce. Ze zvědavosti jsem si výrobu ponča stopovala, za pomocí speciální časomíry, kterou mi můj šikovný manžel vyrobil ze starého budíku :-). Podle mých propočtů zhruba 110 hodin čistého času, přičemž do něj není zahrnuto ještě předeprání rouna, finální praní příze, navíjení přaden a klubíček. Pro orientaci myslím ale postačí. Taky mne napadlo pořídit fotodokumentaci celého procesu vzniku 100% přírodního oděvu.
Ke zhotování svrchních oděvů je ideální vlna plemene Romney nebo Jurské ovce, protože je hrubší, tudíž pevnější, ale přesto kouše jen minimálně. Mě učarovala tmavá Romney s pestrou paletou odstínů šedé a hnědé a medově hnědá Jurka. Skvěle k sobě ladí.
Je tu podzim a s ním nejvyšší čas pustit k ovečkám plemeníky. Connor má letos trochu více práce…nebo zábavy :-)? Kromě naší Jáji a Páji, musí zvládnout ještě tři další holky.
Co se počasí týče, je každý rok trochu jiný. Stejné to je i se zeleninou na přírodní zahradě, něco se podaří, něco méně a něco vám nevyroste vůbec, ikdyby jste se na hlavu stavěli :-). To ale není důvod k zoufání, nýbrž k dalšímu experimentování s pěstebními postupy a zeleninovými odrůdami. Mrkve a zelíčka bylo požehnaně, červená řepa trochu slabší a petržel klasicky žádná. Nedaří se mi už několik let po sobě, ale já jednou přijdu na to, jak na to. Zásoby kopru, naťového a řapíkatého celeru mám v mrazáku, naťový i sušený. Jenom bulvičky pod polozvadlou natí jaksi chyběly :-)…to víte, hryzci.
Cukrová kukuřice je také skvělá zamražená. Od září kontroluji pravidelně kukuřičné klasy, abych vystihla tu správnou dobu sklizně. Je to důležité kvůli následnému loupání. Zrna musí být ještě mléčná, ale musí jít už snadno vyloupnout z klasu. Je to pracné, ale stojí to za to. A ani není třeba velké množství rostlin. Z 12 vzrostlých kukuřic s převážně dvěma klasy, se mi podařilo vyloupat cca 7 kg sladkých zrn. A mrazím i celé klasy k pozdějšímu vaření.
Rajčata mi letos udělaly radost. Nejen že plodily až do prvního mrazu, který k nám letos přišel už 11.10., ale odolaly i plísni bramborové. Všechna rajčata, i ta zelená, jsem stihla před mrazíkem sklidit. Ta zelená, uložená v temnu v kartonové krabici se zralými jablky, krásně dozrála a poslední salát z biorajčat jsme měli 6.11.
Samozřejmě u nás nesmí chybět ani kysané zelí. Do keramické nádoby o objemu 40l se vejde zhruba 80kg zelí a zakvašené vydrží celý rok. Letos se mi soudek podařilo našlapat za čtyři hodiny :-). Zelí si můžete naložit i do větších sklenic. Potřebujete k tomu jen nakrouhané zelí, kamennou sůl, kmín a kopr. Kvasinky pro práci potřebují teplo, takže po dobu bouřlivého kvašení je potřeba nádoby ponechat při pokojové teplotě, po vykvašení je pak můžete uložit do spíže nebo sklepa.
Nikdy nepřestanu žasnout nad nekonečnou kombinací přirozených barevných odstínů v kožíšcích našich shetlandských holek. Nejlépe vyniknou barevné přechody při předení surového nepraného rouna, protože při praní se vlna promíchá. Takto vzniklá příze je přesnou kopií kabátku, co konkrétní ovečka nosila na sobě, od krku až no zadní nohy. Skvělé je, že při ručním zpracování si vytvoříte přízi přesně na míru, tedy co se týče odstínů a tloušťky. Z jednoho rouna můžete mít třeba krajkovou přízi tenoučkou jak pavučina, dvojnitku na měkké a splývavé šály nebo tvarově pevnou trojnitku na ponožky, čepice a svetry. Vlna je prostě boží materiál :-).
Možná se ještě u někoho na zahradě najdou poslední plody černé jeřabiny. Můžete je nechat kosům, nebo si z nich udělat chuťově zajímavý likér.
Do třílitrové lahve nasypeme stopek zbavené a opláchnuté arónie, zároveň prosypáváme krupicovým cukrem…1kg. Necháme 3 dny na teplém místě, aby pustily šťávu, promícháme a zalejeme žitnou nebo rumem až po okraj, tedy cca 1l. Při pokojové teplotě ponecháme alespoň 2 měsíce uležet.
Všechny letos předpěstované bylinky se mi ujaly a krásně se rozrůstají, takže jsem už mohla něco nasušit. Tedy kromě levandule a rozmarýnu. Ty vzcházely hrozně dlouho a špatně, ale něco rostlinek přece jen vykouklo. Rostou pomalu a tak jsou zatím v květináčích.
Bylinky používáme jak na čaje, tak také jako koření. Třeba dobromysl je skvělá na čaj, jež dělá čest jejímu jménu, ale vynikající je i do zeleninových jídel a třeba i na kachničku. Podobně i šalvěj nebo tymián.
Při psaní předešlého příspěvku o fresh bedýnce mne napadl oslí můstek v názvu dalšího článku. Je o úžasném přírodním materiálu zvaném ovčí vlna. Kdysi dávno byl mezi horaly velice ceněný, protože jim umožňoval přežití v drsných horských podmínkách. Huněné nogavice, kožuchy, čapky, vlňáky a kopyca byly zakladními součástmi oděvů. Ještě na počátku 20 stol. byl v horských a podhorských vesnicích chov ovcí rozšířen, stejně tak i zpracování vlny. Přadlenky si spřádáním ovčí vlny a pletením svetrů přivydělávaly na živobytí. Sama jsem měla to štěstí, že jsem několik z nich poznala osobně a mohla se přiučit řemeslu. Když v tuzemsku opadl zájem o vlnu, pozvolna mizely i ovečky ze zahrad. Převálcovalo nás super jemné merino z Austrálie. Což o to, je to opravdu skvělý materiál, ale vděčí za to jedinečným klimatickým podmínkám. U nás bude vlna prostě vždycky o poznání hrubší. To ale vůbec nevadí, protože pro úplně každou vlnu se najde využití, když ne k výrobě oděvů tak ke zhotovování bytového textilu.
Zrovna mně napadl jeden terminus technikus :) – pozitivní ekologická stopa. Stopa je vlastně otisk v krajině, a ten můžu chápat i z jiného úhlu pohledu. Nemusí evokovat jen to negativní. Výrobky s pozitivní ekologickou stopou jsou pro mně takové, které mají tři S a odráží se v nich úcta k matce zemi Gai.
To znamená:
A tohle všechno se mi honí v hlavě při spřádání ovčí vlny na kolovrátku :). Zdá se, že se blýská na lepší časy, a lidiček, podobně praštěných jako já, kvapem přibývá a vidím v tom šanci pro naši regionální vlnu.
Vlevo je hrubší Zwartbless, tři bílá klubka ve předu je naše původní valaška, hnědá je lama ze ZOO, v pravém rohu jsou upředené kabátky našich shetlandských holek, dva větší bílá vzadu je trojnitka z jihočeského merina a hnědobílé je australské merino a poslední, malé, smetanové je merino namíchané s alpakou.
Skládání fresh bedýnky mne inspirovalo k připravení lehkého letního obědu.
Potřebujete:
Na oleji jsem orestovala tři druhy cibule – šalotku, červenou i bílou, nakrájené na kostičky, po chvilce jsem přidala 5 nakrájených stroužků česneku, 5 snítek čerstvé dobromysli, jednu menší větvičku libečku nasekaných najemno, 4 nakrájené tyče řapíkatého celeru, sůl, kmín a pepř. Brambory jsem nakrájela jako na salát, ostatní zeleninu na proužky, půlku menší cuketky jsem nahrubo nastrouhala a všechno dobře promíchala s restovanou zeleninou a nastrouhaným sýrem. V přiklopené zapékací nádobě jsem pekla na 180st. asi 30 min, pak asi 10 min odkryté, jen na dobarvení. Na talíři jsem ozdobila lichořeřišnicí, která je chuti ředkvičko-křenové a je to léčivka s působením na dýchací a močové cesty.
Období pozdního léta mám moc ráda. Začíná pro mně totiž dlouhé období, kdy do obchodu pro zeleninu opravdu nemusím. Přírodní zahrada hýří barvami a všude kam se podíváte je něco k snědku :). Něco moc dobrého, voňavého, co vyrostlo díky troše kompostu, hnoje, sluníčka a deště. A nesmím zapomenout na celou řadu šikovných breberek v půdě, díky nimž se živiny dostávají k rostlinkám. Poslední věc, bez které se přírodní zahrada opravdu neobejde, je vlastní energetická a časová investice :). Nemusí se přehánět, určitý stupeň zaplevelení není na škodu, ale rozhodně neexistuje žádná bezúdržbová zahrada.
Přírodní zahradník by rozhodně měl přijmout tři základní fakta. Za prvé, že jeho vypěstovaná zelenina v žádném případě nebude splňovat normy EU co se velikosti a tvaru týče a proto by měl v tomto ohledu změnit svoje očekávání a radovat se i z mála. Za druhé musí počítat s tím, že na jeho výpěstcích si bude průběžně pochutnávat celá řada strávníků počínaje savým a žravým hmyzem přes plže, hraboše a hryzce až k zajícům a srnkám, pokud nemá zahradu oplocenou. Řešením je aktivní podpora predátorů, budování biotopů. A za třetí, některé druhy zeleniny v určitých podnebných a půdních podmínkách prostě neporostou. Moje metoda je 3x a dost. Tři roky po sobě se snažím vytvořit pro konkrétní druh zeleniny ty nejlepší podmínky, ale pokud se mi nikdy nic neurodí, už ji nesázím.
Rozhodně není mým cílem se chlubit, ale hlavně nalákat, inspirovat a některé možná už jen trochu popostrčit k rozhodnutí vypěstovat si alespoň něco vlastního :). Bedýnka obsahuje kromě zeleniny i čerstvé bylinky, léčivky i jedlé květy.
Z inspirativního výletu do Jižních Čech jsem si přivezla nové úžasné přírodní materiály. Dostala jsem krásnou bílou valašku, lamí srst ze ZOO a pravé merino – jedno jihočeské a druhé až z jižní Austrálie. Valaška i lama měly hrubší vlákno a tak přímo vybízely ke tkaní. Barvy jasně definovaly vzor…klasický kanafásek. Ten je taky pro začátečníky nejjednodušší :-).
Je období stanování a spaní ve spacáku a tak jsem ani dlouho nepřemýšlela do jaké podoby přetransformuji české merino. Funkční ponožky s trojnitky budou krásně hřát, ikdyž zvlhnou. To australské merino na zpracování teprve čeká, je superjemné a tím předurčené ke krajkové přízi.
No a samozřejmě pomalu beru do parády i domácí zásoby, tedy vlnu shetlandskou….na zkoušku dvě tkané pánské šály.
Chcete-li ohromit chuťové pohárky svých nejbližších, vyzkoušejte jednoduchý a přitom luxusní zákusek.
Piškot:
Vajíčka s cukrem ušleháme do pěny, přidáme mouku a kakao a pečeme na 180 st. asi 15 – 20 nim.
Náplň:
Všechny ingredience smícháme a natřeme na vychladlý piškot.
Krém:
Čokolády rozpustíme ve šlehačce ve vodní lázni a necháme zchladnout na pokojovou teplotu. Polovinu jedné čtvrtky másla rozpustíme a rozmícháme v ní 2 vrchovaté polévkové lžíce kakaa a rovněž necháme zchladnout. Poté vše ušleháme dohladka s moučkovým cukrem. Krém natřeme na ořechovo-rumovou náplň a ozdobíme tmavou polevou. Lepší je udělat jej den předem, aby se všechny chutě krásně spojily :-)
Nezahálí ani manžel, který si mezi vší prací našel čas na vybudování příbytku pro užitečný hmyz. Bytečky jsou vyplněny různým materiálem…pro různé partaje :-).
Musím říci, že mi momentální střídání počasí docela vyhovuje, nebo přesněji mojí tělesné schránce. Kdyby pořád svítilo sluníčko, byla bych zlomená v pase v záhonech se zeleninou a kdyby zase dlouho pršelo, upadly by mi ruce při česání vlny na kartáčích. Takhle mi to docela rozumně koriguje matka příroda :-).
Díky tomu vznikly nové vyvýšené záhony… .
Zelenina bují … .
A loňské rouno se pomalu, ale jistě poslušně svíjí do klubíček.
Nějak nestíhám, ale je nejvyšší čas zamulčovat jahody nějakým suchým materiálem. Může to být řezaná sláma, nebo stejně dobře poslouží i dřevěná štěpka. Plody nebudou po deštích ušpiněné, rychleji oschnou a kyselá reakce při tlení dřeva jahodám neublíží…jsou to původně lesní rostliny.
Při pokládce mulče jsem zjistila, že na jahodníku hoduje květopas. Je to brouk, který klade vajíčka do poupat jahod a tím je likviduje. Není to nic hrozného, protože přirozeně reguluje násadu plodů. Je totiž lepší mít na keříku 10 větších plodů, než 20 minijahůdek, protože je rostlina není schopna vyživit. Ale zase na druhé straně je dobré výskyt květopase alespoň částečně regulovat. Napadená poupata s nakladenými vajíčky mají totiž charakteristický vzhled – jsou jakoby nalomená, svěšená a po nějaké době usychají a padají na zem, kde se záškodníci ukryjí do příštího roku. Chytit dospělce se vám podaří málokdy, protože při sebemenším náznaku nebezpečí se okamžitě rostliny pouštějí a padají na zem, kde už je nenajdete, ale můžete jednoduše sesbírat a zlikvidovat napadená poupata, nejlépe denně, do doby jejich výskytu.
Teploty stoupají, sluníčko připaluje…kam se nejlépe schovat?….
Nejlepší je studená koupel :-)
Už je to docela dávno, co jsme se ještě vešli mámě pod křídla :-)
Teď už můžem ven z ohrady a to je bezva. Všude je plno věcí, co se dají prozkoumat, zvláště pak zjistit, zdali by se nehodily k jídlu. Sazeničky zelí a salátu na záhonech vypadají sice lákavě, ale lepší jsou ty malé tmavé lepivé hrudky….slimáci to mají letos spočítané :-).
Ve skleníku se snažím využít každé volné místečko. Než vysadím papriky a okurky, sázím saláty a ranné kedlubny a to tak, aby se tam sazenice paprik později vešly. Než pak papriky pořádně zakoření a začnou růst, saláty i kedlubny jsou už většinou snědené, takže si nepřekáží. Okurky sázím vždy na koncích skleníku a nechám je se pnout jak vertikálně, tak poté i horizontálně na natažených provázcích nad paprikami. Podél oken má své místečko pórek, na jedné straně letní, na druhé zimní. S paprikami se shodne. Papriky nesmí být moc nahuštěné. Když se mají dobře, vyrostou i do výšky 80 cm. V hustém porostu se pak snadno a rychle šíří hniloba, přičemž se z keřů, v místě infekce, odlamují celé větve i s násadou plodů.
